Žít z Božího slova ...a s Božím slovem

Člověk potřebuje čas od času slyšet: „Je dobře, že jsi.“ „Mám tě rád.“ Bůh nám tyto důležité věty denně opakuje rozličnými způsoby: stvořením, událostmi všedního dne, životními osudy, našimi bližními. Nejzřetelněji
k nám promlouvá svým slovem, zaznamenaným v Bibli. V Písmu svatém přichází Boží slovo srozumitelně, lidským způsobem, v lidských slovech.

• Důležité rozhodnutí

Křesťané, kteří chtějí duchovně růst, prožívají denně dostatek času ve ztišení s Bohem. Je důležité učinit rozhodnutí: Chci se scházet s Pánem každý den. Možná řekneme: Copak to nestačí jen v neděli při bohoslužbě? Stejně tak bychom mohli říct: „Vidím svého kluka každý den ve škole, tak proč bych si s ním měla dávat ještě navíc nějaké schůzky a být s ním někde sama?“ Tím, že se setkáváme s Ježíšem Kristem
o samotě, máme příležitost ho blíž a mnohem důkladněji poznat. Tím roste i láska k Němu. Kadinál Martini řekl: „Jsem přesvědčen, a často to opakuji, že pro křesťana je dnes obtížné, nechci-li říci nemožné, vytrvat
ve víře v tak složitém světě, jakým je náš, když nebude osobně čerpat potravu z Písma svatého.“

 

• Skrze slovo Boží se vytváří společenství

Ježíšovu rodinu, Církev, tvoří lidé, kteří Boží slovo slyší a plní je. Pán Ježíš řekl: Kdo je má Matka a kdo jsou moji příbuzní? Každý, kdo Boží slovo slyší a plní je. (srov. Lk 8,19–21) Ti, kdo slyší toto slovo, jsou nazváni blahoslavenými. Ti, kteří naslouchají Božímu slovu jako Marie, vybrali si nejlepší úděl. (srov. Lk 10,38–42)

 

• Písmo svaté je kronikou Božího lidu

Bible vypráví s díkuvzdáním a chválou o Božím působení v dějinách Božího lidu a o odpovědi lidu na Boží pozvání. Ukazuje také důsledky těchto rozhodnutí na nesčetných konkrétních historických příkladech.

 

• Písmo svaté je knihou víry

V Písmu je zaznamenána víra Božího lidu, která je odpovědí na Boží slovo. Je návodem víry pro všechny časy. V Písmu svatém pozorujeme jednotlivé lidi nebo národy, které uvěřily, nabízí nám tím příklad.

 

• Písmo svaté je školou modlitby

Texty Písma svatého ukazují mnohé příklady lidí, kteří se modlí. Tak je tomu např. v Mariině chvalozpěvu („Velebí má duše Pána...“). Jsou v nich obsaženy modlitby, které používáme, jako Otčenáš, Žalmy, Zachariášův chvalozpěv („Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele...“). Písmo nás také učí rozmlouvat o slově, které jsme slyšeli – rozmlouvat o něm s Bohem, ale i navzájem mezi sebou.

 

 

• Bible je kniha života.

Biblické spisy ukazují na aktuální problémy života, jako jsou postoj k bezpráví, úloha žen, jak žít v pohanském prostředí… Za vzory nabízí mnohé lidi, kteří se nechali vést Bohem, ukazuje jejich cestu víry. Boží slovo je základ, na kterém je možné, a dokonce nutné postavit svůj život: „Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále.“ (Mt 7,24)

 

• Misionář, Bible a tabák

Jeden misionář přišel na evangelizační shromáždění, kde z úst jednoho přítomného zaznívá svědectví. „Do našeho města přijel misionář a nabízel ke koupi Bible. Nabídl ji také mně, ale odmítal jsem. Nakonec řekl, že mi ji dá zadarmo. Když byl neodbytný, vzal jsem Bibli do ruky a prolistoval, papír byl velmi jemný, a tak jsem řekl, že si ji vezmu, ale budu do ní balit tabák. Misionář souhlasil, že mi ji daruje zdarma, pod jednou podmínkou: Dříve než stránku vytrhnu a použiji k výrobě cigaret, tak ji přečtu. A tak se v cigaretový dým proměnily stránky Matouše, Marka, Lukáše a první dvě kapitoly svatého Jana. Ve třetí kapitole jsem přečetl větu: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Tehdy jsem dostal Boží milost a jsem patnáct let věřícím.“ Misionář poznal člověka, kterému
kdysi dal Bibli... Boží slovo má opravdu nesmírnou sílu. Dokáže změnit náš život.

 

• To chci! Ale jak na to?

Jak se mohu skrze Písmo setkávat s Bohem? Je dobré stanovit si vhodnou dobu a tu si podržet. Pomáhá nám to k uskutečnění našeho rozhodnutí číst Písmo. K větší soustředěnosti si můžeme rozsvítit svíci, která
je znamením Krista. Potom se můžeme držet následujícího postupu:

Modlitba na začátku je důležitá a může mít tuto formu: „Pane Ježíši Kriste, denně nás obklopuje tolik věcí, které si vyžadují naši pozornost. V této chvíli bych chtěl naslouchat tobě a tvému slovu. Prosím tě o tvého Svatého Ducha.“

Pomalé a rozjímavé čtení. Důležitý dopis čteme pomalu a pozorně, někdy jej čteme i podruhé. Pro čtení Bible je pomalé a rozjímavé čtení nutné z toho důvodu, že nám jsou mnohé texty známé, a pak je čteme jen povrchně. Určitým způsobem rozjímavého čtení by mohlo být opakování jedné věty, která na nás zapůsobila. K pozornému čtení Slova Božího a ke kontrole, zda jsme všemu porozuměli, nám pomohou otázky: Kdo jedná? – Co? –  Proč? – Kdy? – Jak?

Od Bible pohledět na svůj život. Boží slovo chce být světlem pro naše kroky. Jednou z možností, aby se toto uskutečnilo, může být hledání odpovědí na následující otázky:
■ Mám i já ve svém životě takovou zkušenost, o které se vypráví v biblickém příběhu?
■ Na kterou situaci mého života se hodí tento text?
■ Jakou cestu k řešení mých problémů mi text ukazuje?

Rozmlouvat s Bohem. Svým slovem nás Bůh zve k rozmluvě, proto má čtení Písma vyústit v dialog – v modlitbu.

Vzít si Boží slovo jako průvodce s sebou do dne nebo týdne. Když se nějakým úryvkem déle zabýváme, víc mu rozumíme. Když se naučíme některé věty zpaměti, stává se Písmo naším majetkem podle slov sv. Jeronýma: „Udělej ze svého srdce Kristovu knihovnu.“

Boží slovo sdílet. Je třeba, aby to, co zakoušíme, bylo sdíleno. Co jsme slyšeli, viděli, bedlivě pozorovali a čeho jsme se dotýkali, to zvěstujeme a o tom svědčíme – Slovo života (srov. 1 Jan 1,1nn).

 

• Malá pomůcka

Tuto malou pomůcku lze použít, jestliže máme svoji vlastní Bibli, takže do ní můžeme psát.
? píšeme k těm místům, kterým jsme nerozuměli, abychom se na jejich smysl později zeptali někoho zkušenějšího nebo  kvalifikovanějšího;
! si poznamenáme k větám, veršům či odstavcům, v nichž jsme dosáhli určitého důležitého poznatku;
* píšeme k těm pasážím, jejichž textem se cítíme osobně, vnitřně, existenciálně osloveni.
K takto označeným místům v Bibli se pak můžeme snadněji vracet.

 

• Nezapomeňme!

V samotném Písmu svatém čteme důležitou poznámku: „To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jen poslouchali. To byste klamali sami sebe. Neboť když někdo to slovo jenom poslouchá, ale nejedná podle něho, ten se podobá člověku, který pozoruje svůj vzhled v zrcadle: podívá se na sebe, odejde, a hned zapomene, jak vypadá.“ (Jak 1,22–24)

 

Vybráno z časopisu Milujte se! (11/2009)