víra.cz

Přál bych si, aby se to nikdy nestalo

"Dávejte si dobrý pozor, jak se máte chovat, 
ne jako nemoudří, ale jako moudří: 
dobře využívejte času, 
protože žijeme ve zlých dobách." (Ef 5,15) 

"Frodo: Přál bych si, aby se to nikdy nestalo. 
Gandalf: To by si přáli všichni, kdo zažili tyto události.
Ale jediné, co musíš rozhodnout, je, 
co uděláš s časem, který ti byl dán."
(z filmu Pán prstenů) 

Asi každý člověk by si přál, aby to nebo ono nezažil, 
aby se některé události nestaly. 
Někdo by možná rád žil v jiné době, 
kde by byl život "jednodušší a klidnější", 
kde by k sobě byli lidé slušnější...

O době, ve které žijeme, rozhodnout nemůžeme. 
Asi ji ani výrazně nezměníme. 
Můžeme ale rozhodnout o tom, 
k čemu využijeme čas svého života. 

Moudrost nespočívá v tom, 
jak nejlépe proplout 
a prosadit se, 
ale jak naplnit život. 

I můj život totiž 
přispívá k tomu, 
jaká je dneska doba.

 

---

 

Kdo to má poslouchat?!

Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo:
"To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?"
(Jan 6,60)

Mezi Ježíšovými slovy mnohokrát nalezneme taková,
která nás povzbudí, utěší, naplní nás nadějí a radostí.
Narazíme však i na taková, která nás provokují,
zlobí a nedopřávají nám klidu.
Nejraději bychom je vyřadili, jako něco,
co tak Ježíš třeba ani nemyslel.

Spíše, než provádět tuto redukci Ježíšových slov,
bychom se měli ptát, které jeho výroky nás hněvají a proč?
Jaká výzva se v nich pro nás ukrývá?
K čemu by nás mohly pohnout?

 

---

 

Nepříjemný pohled do zrcadla

"Z nitra, z lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, loupeže, vraždy, cizoložství, smilství, chamtivost, zlovolnost, lest, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost." (Mk 7, 21 - 22) 

Bože, 
to, co zde říkáš o lidském srdci, 
není právě optimistické. 

Voláš mne dnes znovu k tomu, 
abych uvedl do pořádku svůj vnitřní svět, 
ale nemám na to sílu. 

Mohu si uklidit svůj domov, 
umýt si ruce, 
ale své nitro těžko. 

Zvu Tě proto, 
vejdi do mého srdce, 
nebudu před Tebou schovávat to všechno, o čem zjevně víš...

Místo toho Tě prosím: 
přijď až ke kořenům všech těchto věcí ve mně 
a konej tam své dílo. 

Pomoz mi zasadit 
a pěstovat v sobě 
Tvé království. 

Díky, 
že mě vždycky slyšíš, 
Pane.

 

---

 

Otevři

"Effatha - Otevři se!" (Mk 7,34)

Dva protikladné "hlasy"
slyšíme neustále ve svém životě:
"otevři se",
nebo "uzavírej se".

"Uzavírej se - je to přece tvoje věc, jak žiješ.
Uzavírej se - ponoř se do sebe, dělej si, co chceš.
Uzavírej se - Nehledej Boha tvář, jeho cestu, jeho názor na tvůj život.
Uzavírej se - nehledej Boží slovo pro tebe v Bibli, v rozhovoru s druhým člověkem."

Otevři se X uzavírej se!
Dva různé hlasy,
jen jedna volba:
právě ta tvoje.

---

Neuhýbat před skutečností

Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Ž 92,1b-3 5 

Křesťanství zvěstuje úžasnou zprávu o Boží lásce k člověku
a Božím zásahu do lidských dějin hříchu. 
Ale také mluví o kříži. 

Je to nástroj smrti. 
Lidský vynález obzvlášť ukrutně bolestné smrti. 
Tento člověkem připravený vynález hrůzy 
Bůh použije jako znamení velikosti své lásky, 
jako symbol toho všeho, 
co Bůh dokáže proměnit ve své požehnání a život. 

Kříž jako symbol proměny smrti v život
je smysluplným jen v souvislosti s Kristem. 
Jak obtížné je ve vlastním životě uvěřit, 
že Bůh naše trápení může proměnit v život.


Možná to vyžaduje odvahu nevzdorovat, 
nevztekat se, nenadávat a hlavně 
neuhýbat před skutečností. 

Záchranu nepřinesl útěk, 
strach a lež. 
Záchranu přinesla víra a důvěra v Boha, 
dárce života!

---

Pyšný to nesnese

"Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl jim ..." (Mk 9,36)


Tato prostá věta z Markova evangelia
následuje po Ježíšově sdělení o tom,
kdo je mezi učedníky největší.
A důležité je, že když Ježíš něco vysvětlil,
tak to také mnohdy názorně ukázal.

Náš český překlad tuto popisovanou událost
nevystihuje ale úplně přesně.
Ježíš vzal totiž dítě do náručí
(řecké slovo "enagkalisámenos") a objal ho.

Chcete být první mezi všemi?
Nechte se napřed Bohem obejmout.
To nesnese nikdo pyšný.

Máte pocit, že rozhodně mezi první nepatříte
a spíš stojíte někde v posledních řadách?
Ježíš si vzal dítě, které stálo stranou
(jinak by tam Marek nepsal, že ho postavil do prostřed).

On vidí ty, kteří Boží náruč nutně potřebují
a z nich si buduje Boží království. (srv. Mk 10,16)

---

 

Dvojí věc od tebe, Bože, žádám

Vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi,
které na vás přijdou.
Vaše bohaté zásoby hnijí
a vaše šatstvo rozežírají moli.
Vaše zlato a stříbro rezaví,
a ten rez bude svědčit proti vám
a stráví vaše tělo jako oheň. (Jak 5,1-6)

Bohatství může člověka
pomalu ukolébávat v přesvědčení,
že je zabezpečený, soběstačný, málo zranitelný,
a že Boha vlastně už tak ani moc nepotřebuje (i když o něm třebas i káže)...

Bohatství
nespočívá jen v zásobách majetku,
ale i "zásobách" zkušeností, konexí, dovedností,
v zásobách zásluh, či "náboženské praxe"...

Nic z toho není samo o sobě špatné!
Špatné se to může stát právě jen tím,
že na to člověk nadmíru spoléhá,
a že Boha vlastně už tak ani moc nepotřebuje.

Inspirativní je modlitba autora biblické knihy Přísloví:

"Dvojí věc od tebe, Bože, žádám:
nedávej mi ani bídu, ani bohatství.
Dej mi jen to nutné k životu,
abych se z přebytku nestal nevěrným,
anebo abych z bídy nekradl." (srv. Přísloví 30,8-9)

 

---

 

30.09.2009
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Pro mnohé z nás byla účast na setkání s papežem nebo i sledování televizních přenosů velkým zážitkem. Ale právě tento papež není v prvé řadě "mužem velkých setkání", ale "mužem myšlení, pera a slova". Proto by bylo dobré se zastavit u některých témat, která byla v jeho projevech buď jedinečná, nebo naopak vícekrát zmiňována a tím zdůrazňovaná. Nabídneme vám proto v několikadenním malém cyklu podněty k zamyšlení nad některými myšlenkami Benedikta XVI. ... (Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D)

30.09.2009
´Čechy Čechům´? aneb České země - v srdci Evropy.
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
Při uvítacím obřadu na letišti jsme od Benedikta XVI. slyšeli: " České země byly historicky a územně - tím, že se nacházejí v srdci evropského kontinentu na křižovatce severu a jihu, východu a západu - místem setkávání různých národů, tradic a kultur". ...
http://www.vira.cz/index1.php?sel_id=959

30.09.2009
Křesťanská tradice není kapr a bramborový salát o Vánocích
Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.
V uvítacím proslovu Benedikt XVI. m.j. řekl: "Dnes, kdy byla obnovena náboženská svoboda, vyzývám všechny obyvatele této republiky, aby znovu objevili křesťanské tradice, které formovaly kulturu....Pravda evangelia je pro zdravou společnost nepostradatelná, protože otevírá naše srdce naději a umožňuje nám objevit nezcizitelnou důstojnost Božích dětí." ...

http://www.vira.cz/index1.php?sel_id=960

 

---

 

Máme být dětinští?

Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.
Ježíš bral děti do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10,16)


Máme být dětinští? To zrovna asi ne.
"Dítě v nás" ale také musí dostat prostor.
Jinak by svět kolem nás byl jen tvrdým, vypočítavým a šedým.

Dítě se nechá vzít do náručí.
Dítě touží růst a vyrůst.
Dítě je důvěřivé.

Dítě je.

---

 

Bůh si k nám hledá různé cesty

Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč:
proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku,
a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a pohnutími.
Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt,
před jeho očima je všechno nahé a odkryté
a jemu se budeme zodpovídat.
(Žid 4,12-13)

Bůh si k nám hledá různé cesty.

Jedná a promlouvá,
vzkazuje a ukazuje,
naplňuje a zachraňuje,
oživuje a dodává odvahy.

Buďme vnímaví.
Nikoho z nás nepřehlíží.

Jediné místo, kde ho lze potkat,
je naše vlastní realita a skutečnost.

Nikde jinde a nikdy jindy ho nepotkáme.
Je totiž "Bůh s námi - Immanuel".

Právě tady,
právě teď.

---

 

Pokušení kariéry a moci

K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu:
"Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.
Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici."
Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete..."
(Mk 10,35-45)


Existuje mnoho možností, jak zbloudit.

Existuje mnoho možností,
jak může lidské srdce zbloudit.

Jedinou cestou, jak tomu předcházet,
je nepěstovat jen čistě individualistický,
autonomní pohled na věci,

ale naopak stavět se stále znovu na Ježíšovu stranu
a osvojovat si jeho způsob vidění světa a našeho života.

Každý den musíme usilovat o plné
společenství s ním.



Zpracováno podle knihy: 365 dní s Benediktem XVI., kterou vydalo
Karmelitánské nakladatelství.

---

 

Vše co potřebujeme, nám bude dáno

Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: "Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!"
Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: "Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!" On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. (Mk 10, 46-47; 49-50)


Nezůstáváme i my někdy jen nečinně sedět na plášti u cesty, tak jako slepý žebrák v evangeliu? Stejně jako jemu sloužil plášť k tomu, aby do něj lidé dávali své dary, nečekáme i my jen na "dary"? Dary, které by nás, podle našeho názoru, teprve uschopnili kráčet po cestě za Bohem. Možná k němu jako Bartimaios i voláme. Potřebujeme "více zdraví, více síly, lepší životní situaci ... až pak teprve budeme moci vyjít".

Mohli bychom ale tak jako on učinit něco víc. Odhodit svůj plášť... vyskočit..... a jít s vírou k Ježíši. Vše ostatní, co k putování s Ním potřebujeme, nám bude dáno.